Minulý víkend jsme se s našimi desítkami vydali do Prahy na zlatý hřeb sezóny a to na jubilejní 10.ročník Supercupu. Ve dnech od 31.5.2019 do 2.6. se na hřišti Tempo Praha utkalo 24 týmů z 10 zemí (15 týmů z celé ČR a 9 zahraničních). Účastníci byli vylosováni do 4 základních skupin po 6 týmech, kde hrál každý s každým. My jsme do naší skupiny C vyfasovali zahraniční Hungary a United Kingdom. Z českých luhů a hájů to byly týmy Hroši Brno, Oilers Hodonín a Rytíři Trutnov. První dva týmy ze skupiny (celkem 8 týmů) šly do play-off, kde měli možnost si zahrát o nejvyšší příčky. Ti co skončili třetí ve skupině, tak utvořili novou skupinu (9. - 12. místo) a bojovali o červený pohár. Čtvrtí ve skupině bojovali o modrý pohár (13. - 16.místo). Pátí ve skupině bojovali o zelený pohár (17. - 20.místo) no a poslední v základní skupině spolu bojovali o žlutý pohár (21. - 24.místo).
Čtvrtek 30.5.2019
Vzhledem k tomu, že se hraje už v pátek od rána, tak se do Prahy jelo o den dříve ve čtvrtek odpoledne. Přesun po proslulé (nebo spíše nechvalně známé) D1 proběhl bez sebemenších ztrát. Nikdo nezabloudil a všichni dříve či později trefili do Penzionu Kamenný Dvůr v Písnici, který se stal naším útočištěm na následující tři dny. Děti si anektovali celé území penzionu za účelem schovky případně derivátů jako je hoňko-schovka :) No a náš trenérský tým posílený o zástupce rodičů plánoval taktiku na následující den i celý víkend. Ambice byly opravdu veliké. Loni naši předchůdci skončili devátí, takže jsme toto historicky nejlepší umístění ještě vylepšit. Takže jsme pro sichr děti zahnali brzy do postele, aby byli na pátek vyspinkaní do růžova a znova jsme dlouuuho probírali taktiku, abychom náhodou něco nepodcenili....
Pátek 31.5.2019
V pátek hrajeme první zápas v 10 hodin, takže budíček před 8. Fofrem na luxusní snídani, kde jsme dostali koš starých rohlíků, levnou šunku, uzený sýr a náhražku marmelády s neidentifikovatelnou příchutí :) Po těchto kaloricky vydatných lukulských hodech byl nejvyšší čas naskákat do aut a přepravit se na nedaleké Tempo, kde byl v 9 hodin sraz se zbytkem kádru, abychom se mohli pěkně rozpálit, rozházet, rozchytat, rozběhat a v 10 hodin rozehrát první zápas proti Oilers Hodonín. Natěšení jsme se jako domácí vrhli do pole a rozjeli partii proti Hodonínu. První směna dobrá a vyrovnaná. Ubránili jsme se bez doběhu, ale na pálce jsme se taky moc nepředvedli. Bohužel v dalších směnách to nabralo děsivý spád. Začalo to prvním errorem v poli, pak se přidal druhý, další a najedou zjišťujeme, že nehrajeme s Hodonínem, ale sami proti sobě :( Děti to neunesli a postupně se nám sesypali jako domeček z karet a ve druhé směně nám Hodonín beztrestně běhal po metách, dostali jsme 5 doběhů a šli na pálku. Bohužel ta pořád nebyla to by měla být a hráčům soupeře se úspěšně dařilo chytat naše né úplně vyvedené hity. V dalších směnách už to bylo o trošku lepší, sice sem tam error, ale drželi jsme je tak tak na uzdě, ale to 5 bodové manko se (až na pár výjimek) s bezzubou pálkou těžko dohánělo. Nakonec nám Hodonín uštědřil porážku 5 : 11 a my dostali v tomto horkém dni pořádnou ledovou sprchu. Bohužel nebyla poslední :(
Ve 12 hodin jsme měli na programu masters dovednosti na vedlejším hřišti. Prohra s Hodonínem měla na nás tak zdrcující účinek, že ani ty masters se moc nevyvedly. Až na pár výjimek, kteří vylepšili svůj výkon se nikomu nepovedlo překonat svůj výsledek z Frýdku. V čem jsme se, ale zlepšili byla souhra a z 21s jsme se zlepšili na 19,5s. Nakonec naše bodové skóre dosáhlo 4 211 bodů (ve Frýdku jsme měli 4 344 bodů) a stačilo nám to v celkovém hodnocení masters na 11.místo.
Další zápas nás čekal v 15:30 proti maďarskému týmu (Hungary). Těm se předtím podařilo porazit Trutnov a díky špionáži tohoto zápasu jsme zjistili, že mají hooodně nabušenou pálku. Aspoň bude mít zadní pole konečně co dělat a taky si zahraje. Nicméně i v tomto zápasu to šlo hned ze startu od desíti k pěti. Opět nám utekla jedna směna v poli, kde jsme mockrát chybovali a místo jednoduchých outů vymýšleli zbytečné a nepřesné příhozy, ze kterých byly přehozy a díky tomu nám pak i maďaři běhali po metách a my šli do dugoutu s inkasovanými pěti doběhy. Motivační brífing mezi směnami měl děti povzbudit ať to všechno hodí za hlavu a hrajou dále si svůj baseball, který umí, nicméně hlava je potvora a na naše děti bylo tohle něco nového a ten tlak byl příliš velký. Opět jsme museli dohánět manko, ale opět se nám na pálce nepodařilo se prosadit. Soupeř byl v poli nekompromisní a pochytal nám většinu odpalů. Zde jsme se přesvědčili, že nestačí ty míče jen "srážet" do pole s tím, ale abychom se mohli dostat na první metu, tak to musí být tvrdý a přesný hit. Takže i s Maďarském prohráváme z výsledkem 9 : 4. Kdyby nebylo té nepovedené směny, tak s nimi hrajeme celkem vyrovnaný zápas. Ale na kdyby se nehraje a nám se pomalu rozplývá sen o dobrém umístění na turnaji. Děti byly vyšťavené nejenom z horka, které panovalo, ale hlavně psychicky a to nás večer čekal ještě jeden a ten nejtěžší zápas s Hrochy.
Před posledním zápasem jsme usoudili, že nemá cenu děcka drtit nějakým rozcvičováním a rozhazováním, ale raději jsme si pro uvolnění napětí zablbli se softbolákem (hráli jsme něco mezi rugby, americkým fotbalem, prostředníkem a vybíjenou). Děti i trenéři se uvolnili a šli jsme na Hrochy. Papírově nejlepší soupeř v naší skupině se nezapřel, nicméně i naše děti se zkonsolidovaly a hráli s nimi celou dobu vyrovnaný zápas a podali ten nejlepší výkon za dnešní den. Nebylo to úplně bez chyb, utrpěli jsme další porážku, ale tentokráte už jen 6 : 3 a bez hororové směny, kdy jsme inkasovali 5 doběhů. I na dětech bylo vidět, že po tomto zápase (narozdíl od těch předchozích dvou) odcházejí z hřiště sice poražení, ale s hlavou vztyčenou a vědomím, že do toho dali maximum. Tak aspoň něco pozitivního na konci né moc baseballově vydařeného dne :)
Sobota 1.6.2019
V sobotu se nás chystalo ještě větší vedro než v pátek (teploty měly atakovat třicítku) a nám zbývaly poslední dva zápasy ve skupině proti papírově nejslabším soupeřům, takže jsme očekávali konečně nějaké vítězství. První zápas v 10 hodin proti Rytířům Trutnov nás opět vyvedl z omylu. Stejný scénář jako včera a opět jsme byli svědky další hororové scény. Děcka byly bez života, neměly chuť si jít pro míč, dávali si přednost v poli, chyby při chytání, házení a hrajeme směny v poli na 5 outů (3 outy + 2 errory), Rytíři od nás dostávají mety zdarma. Těžko říct, zda to bylo únavou, nesnesitelným horkem nebo opět stresem, který udeřil jen co se soupeři podařilo udělat pár dobrých odpalů. Vystřídat jsme neměli koho, přehození hráčů v poli moc nepomohlo, takže opět doháníme bodovou ztrátu, na pálce to jde sice o poznání lépe, ale stejně nakonec prohráváme těsně 10 : 8.
Poslední zápas ve skupině byl odpoledne ve 14:30 proti týmu z Velké Británie (United Kingdom). Zde už jsme rezignovali na jakékoliv výsledky. Před zápasem jsme si dali s děckama na rozptýlení americký fotbal a šli si jen zahrát. Tým UK byl velmi mladý a navíc měli celkem hokej v pravidlech, které jim nevím proč nikdo nevysvětlil. Takže soupeř se snaží zastavit postup našich běžců tím, že hráč v infieldu drží míč, zvedne ruce a zařve "time". Bohužel na ani my a ani rozhodčí nereaguji a my tak dostáváme mety zdarma. Hned potom co tento úkaz několikrát zaregistrujeme, upozorníme rozhodčí ať jím vysvětlí pravidla, který nás utvrdí, že už jim to říkali 2x. Nicméně po další směně nám to nedá a v rámci fair play za nimi jdeme sami a lámanou angličtinou Britům vysvětlíme, že musí hru zastavovat příhozem na nadhazovače. Angláni na nás koukají, že to slyší prvně (tolik asi k tomu, že jim to rozhodčí 2 x vysvětlovali), ale hned upozornili své hráče a ejhle začalo to fungovat. Míče se vrací do kruhu a hráč na nadhozu raději pro sichr ještě zvedne ruce a zařve "time", hold zvyk je železná košile :) Bohužel pro ně už to nemělo vliv na výsledek. Za nás hovořil mnohem lepší nadhoz a od toho se odvíjela lepší pálka a tak porážíme 7 : 4 (sice ne moc přesvědčivě) tým UK. Konečně první vítězství na turnaji a zbylo na nás páté místo ve skupině C. Díky tomu budeme muset dneska hrát ještě jeden zápas už v nástavbové skupině, kde budeme bojovat o zelený pohár. Čekají nás ještě dva zápasy a nejlépe můžeme skončit v turnaji 17.
První zápas v bitvě o zelený pohár nás čeká už v 16:30 se Žraloky Ledenice. Soupeře neznáme, nevíme co od něho čekat, ale děti dostávají pokyny jako vždy: "Hrejte si svůj baseball, který umíte a nestarejte se o to s kým hrajete. Skóre vás nezajímá, stav je pořád 0 : 0". Od začátku je zápas vyrovnaný a přetahujeme se se Žraloky o každý bod. I když sice opět kupíme sem tam errory v poli, tak držíme vyrovnané skóre. V jedné směně se dokonce podařilo udělat 3 errory v jedné rozehře, ale nakonec se děti vždy nějak zkonsolidovaly, hráli až do po poslední chvíle a dokonce se jim podařilo outovat běžce na domácí metě. A to prosím ještě držel catcher helmu v jedné ruce :) Nakonec si naši hráči podrželi lajnu dobrých zákroků v poli a hlavně konečně přitlačili na pálce a tak Žralokům odskakujeme na konečných 7 : 4 a půjdeme se bít o zelený pohár s vítězem druhé dvojice Blesk Jablonec a Klasik Frýdek - Místek.
Sobota tak končí mnohem pozitivněji než pátek a pro děti byla ještě radostnější, protože jsme jim ke dni děti zaplatili hodinu bowlingu v našem penzionu. Ač to vypadalo, že děti jsou po opravdu tropickém dni a třech zápasech KO, tak večer na bowlingu to vůbec nevypadalo a koule lítaly vzduchem jako na honu :)
Neděle 2.6.2019
V neděli hrajeme první a jediný zápas až v 11 hodin, takže se můžeme konečně pořádně vyspat :) Klasiku se podařilo porazit Blesk, takže o zelený pohár se bude hrát Severomoravské derby. Ženeme se do Prahy 380 km, abychom si nakonec zahráli proti Frýdku, asi těch zápasu s nima máme málo :) Děti šli do tohoto zápasu celkem odhodlaně, protože chtěly moc ten zelený pohár. Na druhou stranu byly klidnější, protože Klasik už hold známe a víme co od něho čekat, je to hold ten náš soupeř, kterého jsme už jednou porazili :) Tentokráte jsme neponechali nic náhodě. Klasik jako hosté jde první na pálku a hned v první směně 2 x skóruje, ale my v dohrávce otáčíme skóre na 3 : 2 pro nás. Chvíli se s Klasikem přetahujeme, ale pořád držíme těsné vedení. Nakonec to rozhodla naše pálka, která byla tentokráte nekompromisní. Dětem moc zachutnal nadhoz, vzali si naše rady k srdci, opřeli se do toho a míče lítaly rychle a daleko jako vystřelené šípy. Podržel nás taky i konec lineupu, kterému se parádně dařilo a posílal přechodí běžce domů. Nakonec jsme se Klasiku urvali a vítězíme přesvědčivě 15 : 4. Po ukončení zápasu to bylo (nejen) pro děti obrovská úleva a radovaly se jako kdyby vyhrály extraligu, konečně krásný pohled na jejich šťastné tváře. Už jen pro ten krátký okamžik to stálo za to se sem trmácet přes půl republiky a absolvovat celý víkend na rozpáleném hřišti v tropických vedrech :)
Jako třešnička na dortu bylo sledování finálového zápasu Hroši vs Draci. Kde v nervy drásající bitvě nakonec v 7. směně vítězí Hroši 3 : 2. Pak už se čekalo na vyhlášení, které bylo na hřišti pod pekelně rozpáleným sluncem dost zničující. Ale všichni to vydrželi a i my jsme se dočkali zeleného poháru za 17.místo v turnaji. Díky lepšímu umístění v masters nakonec bereme celkově 13.místo.
Závěrem
Asi to nebyl úplně baseballově vydařený turnaj. Naše očekávání, ale i následné zklamání bylo obrovské. Nicméně na druhou stranu tohle byla neocenitelná zkušenost jak pro hráče, trenéry, rodiče, ale i celý náš klub. Něco jsme se dozvěděli o našich dětech a myslím, že i oni poznali více sami sebe a zjistili co dokážou či zatím ještě nedokážou. Určitě jsme dokázali, že jsme schopni hrát celkem vyrovnané zápasy proti těm nejlepším v republice, ale potřebujeme více zkušeností, získat odolnost, sebedůvěru, klid a rozvahu při hře, abychom to dotáhli do úspěšného konce. Přece jen jsme takových vyrovnaných zápasů se srovnatelnými soupeři moc nehráli. Pokud zde v našem regionu pořád s přehledem vyhráváme nad těmi samými týmy, tak už nás to nikam neposouvá a nic nedává. Tento rybník je už nám malý, je potřeba vyjet někam dál a nebát se "dostat po čuni" od lepších soupeřů, protože jen od nich se můžeme něčemu přiučit a pohnout se kupředu.
Rozhodně by týmu určitě prospělo, kdyby měl více hráčů v základní sestavě. Pro děti by to byla zdravá konkurence a motivace k tomu se poprat o své místo v sestavě. Takhle mají svoje místo jisté ať hrají dobře anebo to flákají :( Nemluvě o možnosti střídání pokud se někomu udělá nevolno nebo je zraněný, případně doplnění sestavy pokud někdo náhle onemocní nebo jede na školu v přírodě. Děti nám prostě chybí a tady se to projevuje v celé své kráse :(
No, abychom to zakončili nějak pozitivně, tak v konečném součtu to byl velmi krásný a silný zážitek. Děti nakonec byly nadšené ze zeleného poháru, který si vybojovaly. Určitě jim patří velký obdiv a dík, že to celý ten víkend zvládly. Takže jmenovitě a postupně v abecedním pořadi :)
Alda - za každých okolností dobrá práce v pravém poli a zadák co outuje s helmou v ruce
Dandy - sebevědomý ať už na nadhozu nebo ve středním poli
Elen - tichá voda našeho týmu, která je spolehlivá na pálce i v poli
Filda - klidná třetí nebo první meta, kterou nic nerozhází
Jolča - velmi rychlé a obětavé levé pole
Honza - náš malý Terrell Joyce, který jde naplno do každého odpalu
Marťas - tichá a nekompromisní spojka, která má ráda přesný nadhoz
Ondra - neústupný a vytrvalý zadák, opora týmu
Péťa - naše trošku roztržitá, ale zaručeně spolehlivá druhá meta
Tomino - neohrožené střední pole a taky akrobat na nadhozu
Rozhodně by to nebylo ono bez našeho skvělého realizačního týmu, kterému taktéž patří nemalý dík za nikdy nekončící optimismus, důvěru v naše děti, ale i božskou trpělivost :)
Tomáš - naše HáCéčko a hlava, která to drží vše pohromadě
Dalibor - bez jeho zkušených a cenných rad bychom byli všichni v ....... Bruntáli :)
Marek - neomylný couch na první metě a morální opora týmu
Radim a Aleš - naše neúnavná a skvěle doplňující se dvojka nadhazovačů
A rozhodně nesmíme zapomenout na rodiče. Kvůli svým ratolestem se obětují, berou si volno z práce a tráví víkendy na rozpáleném hřišti, neustále podporují a povzbuzují své ratolesti, když se jim daří i nedaří.
Díky taky všem organizátorům turnaje (IBD, rozhodčí, zapisovatelé, dobrovolníci, catering a hlavně pán co chodil v tom nesnesitelném vedru v kostýmu baseballového míčku a se všemi dětmi se fotil), kteří se starali o hladký chod tohoto jubilejního ročníku Supercupu a připravili tak krásný zážitek pro stovky dětí i dospělých!!!!
DÍÍÍÍÍKY MOC VŠEM CO SE NA TOM PODÍLELI!!!