V klubovém restaurantu čekal šestnáctiletý hráč ve žluté mikině Under Armor, na hlavě čepice s javorovým listem kanadského národního týmu, Ondra Satoria, se kterým jsme si povídali o zážitcích z Taiwanu, kde reprezentoval ČR na Mistrovství světa juniorů.
Na Taiwanu byli a „Rubali" další junioři Arrows Tomáš Ondra a Adam Král, které jsme požádali mailem o odpovědi na otázky.
A tady je, trošku opožděný rozhovor......
Kluci, jak dlouho se věnujete baseballu?
Ondra: Je to už deset let, co hraji baseball. Prošel jsem reprezentací žákovskou, kadetskou a teď i juniorskou. Hrál jsem už skoro všechny posice, v žácích třetí metu a taky jsem hrál zadáka, v mladších kadetech spojku a nadhoz a teď ve starších kadetech a juniorce vnější pole a nadhoz. Co se týká útoku tak mě těší pálkařský průměr na ME juniorů 0,333.
Adam: Už od první třídy, tedy něco kolem 11 let, ale v Arrows hraji zhruba 7 roků, předtím jsem byl v Katalpě.
Tomáš: Baseballu se věnuji už pátým rokem.
Co byste vyhodnotili za své dosavadní největší úspěchy?
Ondra: Dvakrát jsem byl na Mistrovství Evropy žáků, která jsme obě vyhráli, dále na ME kadetů v roce 2011 jsme vybojovali stříbro. S Arrows jsme vyhráli Mistrovství republiky starších kadetů v r. 2012, kde jsem byl vyhlášen nejlepším nadhazovačem a v roce 2010 jsme se stali mistry ČR v kategorii mladších kadetů. Nesmím zapomenout poslední velký úspěch a to je 2.místo na Mistrovství Evropy juniorů v letošním roce.
Adam: Určitě druhé místo z Mistrovství Evropy juniorů a samozřejmě také účast na Mistrovství světa na Taiwanu.
Tomáš: Jako největší úspěch považuji letošní umístění na Mistrovství Evropy juniorů, kde jsme skončili druzí a také ocenění za nejlepšího nadhazovače turnaje a samozřejmě i nominaci na Mistrovství světa.
Sice to není jenom o cenách, ale přesto se zeptám kolik máte už doma cen?
Mám jich plnou polici asi dvacet... usmál se Ondra a doufám, že ještě nějaké přibudou, řekl odvážně.
Adam: Něco kolem deseti, většinou za nejlepšího nadhazovače v dresu Arrows. Nejcennějsí, je asi cena za nejlepšího nadhazovače republiky v kategorii starších kadetů.
Tomáš: Individuálních ocenění mám doma pár, za nadhazovače, pálkaře i MVP, ale medailí jsem za těch 5 let stihl nasbírat celkem hodně.
Vrátili jste se z Taiwanu z mistrovství světa juniorů, to bylo nejdále, kam jste se s baseballem dostali?
Ondra: (po krátkém zamyšlení)... Ne byl jsem ještě na Floridě, ale to byl spíše takový výlet. Let na Taiwan byl o mnoho delší než na Floridu. I Florida se mi zdála dlouhá, 8 hodin v letadle, ale Taiwan to jsem si užil, pět hodin do Dubaje, 8 hodin Honkong a pak dvě hodiny už takový přelet na Taiwan. Takže Taiwan byl opravdu nejdál, co jsem kdy byl.
Adam: Pravděpodobně ano. Už jsem letěl dvakrát do USA za baseballem, v roce 2006 jsem byl také v Portoriku. Ale Taiwan byl určitě nejzajímavější.
Tomáš: Nejspíše ano, loni jsem měl příležitost se podívat do Jižní Koreje, 2 roky zpátky zase na Floridu, těžko říct, která destinace je nejvzdálenější od Česka.
Co Vás po příletu na ostrov nejvíce překvapilo?
Ondra: Budeš se možná divit, ale nejvíce 101, nejvyšší mrakodrap na Taiwan, který má 101 pater, pohled z nejvyššího patra byl bombovní...pak taky Císařský park uprostřed města. Vůbec Taiwanci byli skvělí, velice slušní, všichni nás zdravili, klaněli se, byli hodně milí lidé.
Adam: Hned po výstupu z letadla to šílené vedro a vlhkost, později také neznalost angličtiny většiny obyvatel. Také jsem netušil, že je tady baseball tak populární.
Tomáš: Po loňské návštěvě Asie jsem čekal už dost, ale zaskočila mě místní vlhkost a celkové počasí po příletu, kde zrovna řádila veliká bouřka, což se dá čekat na ostrově v Pacifickém oceánu.
A co baseball?
Ondra: Stadiony, obrovské jako v MLB a pak taková technická záležitost, systém odsávání vody, kdy zapršelo a za pár minut se mohlo hrát.... taky tráva je jiná, není tak hustá. Na Taiwanu jsme hráli na třech stadionech v Taichungu, Intercontinental (poznámka hrál se tam WBC) a pak na stadionu cca dvě hodiny autobusem. Všechny stadiony měly kapacitu okolo 30 tisíc diváků. Nejvíce diváků pak chodilo na domácí tým.
A hra samotná je snad, stejná?
Ondra: Baseball je stejný, ale daleko rychlejší, agresivnější... První dny na Taiwanu pršelo, takže zápas s Venezuelou byl odložen a nás čekala Kanada. Na Kanadu na kopci nastoupil kolega z Arrows, Tomáš Ondra, který ji na minulém Mistrovství světa vyházel na 2:3, bohužel tento rok se nám tak nedařilo a prohráli jsme 2:15.
V čem byl rozdíl?
Ondra: Kanaďané byli rychlejší, silnější, rychlejší nadhoz, lépe pálili, prostě celkově lepší. Hrál jsem outfield a na pálce jsem měl nula ze tří, takže nic moc.
Velký rozdíl byl taky v morálce a přístupu asijských týmů, pro mě veliké překvapení. Když hovoří head coach, všichni hráči si sundají čepici, postavili se do čtverce kolem kouče a uklonili se. U Japonců zase týmový duch, třeba na jídle v hotelu, počkali vždycky na posledního a pak se všichni zvedli a odešli. Měli luxusní disciplinu, říká Ondra a k tomu byli kamarádští a přátelští.
Pro mě jako jednoho ze čtyř nejmladších hráčů na Mistrovství světa to všechno byla obrovská zkušenost, vidět špičkové nadhazovače, vidět jinou kulturu, super hotely, super organizaci kde nenajdeš chyby, zamyslel se Ondra.
Na Mexiko jsi nadhazoval? Jak se ti házelo?
Ondra: Mexičtí pálkaři jsou hodně švihaví, chtěli hodně pálit, takže na off speady a točky docela švihali. Prostě změna rychlosti na ně platila.
Mexičtí pálkaři mají jinou mentalitu než naši pálkaři, chtějí agresivně pálit a proto i agresivně švihají.
Tomáše a Adama, jsme se zeptali na své zážitky ze zápasů, kde nastoupili.
Adam: Dohazoval jsem zápas ve skupině proti Kanadě, během 5 směn jsem dostal dva body, ale v poslední směně už to začali trefovat tak jsem šel dolů...
Tomáš: Dostal jsem příležitost nastoupit v každém zápase, v některém po celou dobu, v jiném jen určitou část. Se svým výkonem jsem spokojený, ikdyž jsem měl občas slabší chvilku...
Co považuješ za svůj největší úspěch na Taiwanu?
Ondra: Podařilo se mi vyházet Itálii v šesti směnách s nulou na 4 hity a 6 SO. Byl jsem nejlepší nadhazovač týmu a head coach mě i jmenoval mezi pěti nejlepšími hráči celého týmu.
Adam: Celkově to, že jsem se dostal na Mistrovství světa.
Tomáš: Už jen samotné to, že si člověk může zahrát proti týmům z jiných kontinentů je úspěch, ale pro mě je největší úspěch odpálený hit proti Japonsku :-D.....
Co média tisk!
Ondra: O baseball byl veliký zájem a zápasy šly v televizi a všichni o nás věděli a zdravili nás.
No mám takovou vtipnou poznámku, když jsme hráli s domácími Taiwanci a já nehrál, seděl jsem na lavičce a žongloval s míčky. No a v tom mě zabrala kamera, dávali to několikrát v televizi, což pobavilo spoluhráče. Asi jsem žongloval dobře ......
Co dál v baseballu, co bys chtěl dokázat?
Adam: Určitě bych se ještě chtěl dostat do reprezentace jednadvacítek, poté možná do seniorské. Také bych chtěl jednou s Arrows vyhrát Extraligu.
Tomáš: Chci určitě dodělat střední školu a jít na vysokou, mým snem je dostat se na Univerzitu, někde do USA. Pokud by to však nevyšlo, tak bych chtěl zkusit jaký je baseball v Evropě, ale vše záleží na příležitostech, co se objeví....
Ondra: Baseballem se živit nejlépe v USA, ale třeba i v Evropě, hrát dobrý baseball a bavit se tím a ještě za to dostávat nějaké peníze to by bylo fajn. Ale nejdřív u nás doma konečně vyhrát Extraligu a stát se legendou jako například Ota Kaňok... říká nakonec Ondra.
Děkuji za rozhovor a všem vám přeji hodně trpělivosti a vytrvalosti a dosažení všech cílů.
Poznámka redakce:
V rozhovoru byly použity mailové odpovědi Tomáš Ondry a Adama Krále, které nebyly redakčně upravovány. Všem děkujeme za čas a spolupráci.
Příští rozhovor bude s Borisem Bokajem o Řezně, nádherném městě na Dunaji, baseballu, legionářích, pivu a holkách...